Oblíbené

20 oblíbených alb 31 oblíbenců

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

ivan63
  • 6.9.2019
  • 12 zobrazení
  • 1
  • 00
kubikvet
V Brněnské Mendelově univerzitě od 23. do 25. února 2019 jste mohli obdivovat velkolepé orchideje.
http://arboretum.mendelu.cz/cz?fbclid=IwAR09-gN0sb1wlEWoXl1VnA-NrxOZPlmvdgjBwp99ZzIQSMJzLfB-9npxJww
Kategorie: koníčkypříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 23.2.2019
  • 36 zobrazení
  • 2
  • 00
pgnext
Třetí dovolenou na Šumavě jsem si pečlivě naplánoval a vyčlenil si na ni deset dní a bez doprovodu. Dámy prominou, ale toulání mám v krvi a tentokrát jsem chtěl šumavské hvozdy projet křížem- krážem od Železné Rudy až po Lipno, sólo a natěžko, se spaním v nouzových nocovištích v lůně přírody, zrovna kde mě noc přistihne. A takovou sparringpartnerku bohužel nemám.

(Pá, 20.7.) Koncem července nastala ta správná konstelace hvězd a hned ještě v pátek po práci sedám na vlak a jedu do ĆB. Po infarktových situacích se zpožděním vlaků jsem se za tmy dopravil do rušného velkoměsta plným nebezpečných domorodců. Naštěstí jsem měl nachystané souřadnice do kempů i do volné přírody a tak vyrážím někam na západní stranu, také tomu říkají Stromovka. Kempy v rekonstrukci, ale bylo to tady poněkud podezřelé, patrně plné bezdomovců. Tak jedu dál za město asi 7 km na variantu č.4 do hlubokého lesa. To už byla snad půlnoc, nacházím pěkné bezpečné místo a ani nerozbaluji ansámbl a lehám jen do spacáku. Je velmi teplá noc plná hvězd, a sucho, což ještě netuším, že naposled. V noci mě vzbudilo podupování, rozsvítil jsem a hned objevil srnce, který začal štěkat. To již znám dobře, tak tedy blikám, pokud nepřestane a on štěká, dokud nepřestanu blikat. Nakonec to vzdal a zbylý úsek noci už byl v pohodě.

(So, 21.7.) Brzo ráno se vracím do města, abych pokračoval dál v jízdě. Nasedám na vlak do Horažďovic, tam přesednu na Klatovy a odtud do Železné Rudy. Vlaky jely načas, jen cestou se začly plnit k prasknutí, vodáci a vodačky i s vesly. děckama a hafo cyklistů. Postupně zas někde všichni povystupovali a do Alžbětína jsem dojel v poledne skoro sám. To se objevily první kapky, na nic jsem nečekal a vyjel do německé Eisenstein, pak dál na jih, až jsem vyjel z mapy a nevěda, kde jsem, jsem se potupně vracel zpět. Nakonec jsem přecijen našel kýžený německý rozcestník Deffernik, tam se zeptal jak dál a už jsem šlapal na Scheureck -Gsenget do Prášil kolem Falkensteina, tedy už šlapal doopravdy. To už lilo, měl jsem pláštěnku, ale mokro v sandálech. Tlačil jsem kolo do vrchu, deset metrů, výdech, napít se a zas dál. Tak pořád dvě hodiny. Už bylo i šero, ale spát jsem zde nechtěl. Bylo zde až podezřele liduprázdno. Nakonec jsem zdolal kopec, sjel dolů a přejel hranice pod Gsenget. Pořád mírně pršelo, to už jsem byl skoro durch mokrý zevnitř, propocen. Od hranice to je dalších 5 km do Prášil do kopce, v Prášilech jsem kvůli tmě minul kemp a držel se poslední mety, nouzák Hůrka u Prášil, tedy ještě dalších 5 km, z toho půlku tlačit do strmého kopce černým lesem.. o půl jedenácté přicházím na místo, byli tam už nějací nocležníci, stavím stan a jdu se umýt dolů do potoka... Dnes asi největší záhul, je půlnoc, chvíli spím, zatéká mi přes podlážku, mám ve stanu louži. Začíná to úžasně :).

(Ne, 22.7.) Ráno ještě všichni spí, jdu se projít, stejně prší a tak snad počkám, než přestane a trochu se mi vysuší věci. Vidím hafo hřibů, trhá mi to srdce, že je tam musím nechat.. jím borůvky, hodně borůvek.. doplňuji vitamány na cestu. Vracím se do tábora, stále prší a tak balím vše mokré a jedu odtud pryč. Pak přestává pršet a nastupuje pražící slunko, alespoň je mi teplo, vytlačuji se k jezeru Laka- nejvýš ležící jezero na české Šumavě, a asi i nejkrásnější místo. Průzračná modrá voda, pár kachen, pár turistů a nádherné ticho. Kochám se dlouho, pak zase dlouho bloudím lesem, páč jsem si vybral lyžarskou trasu, která je v létě neprůchodná, což zjišťuji skoro na jejím konci. Vracím se, bloudím ještě a pak vyjedu na asfaltku, ale dvakrát se vracím, páč již nevím, kde jsem. Baterie v GPS totálně zmlkly, teď musím bez navigace a rozmočená mapa mi moc nepomáhá. Nakonec potkám lidi, ti mi řeknou, že jedu blbě, pak alespoň vím, kudy do Prášil. Tam něco pojím a jedu směr Modrava. Opět tlačím přes kopce, tentokrát šotolinový a opět nekonečný, skoro 8 km dlouhý. Pak konečně Poledník, tam začíná asfalt a sjíždím strmě dolů několik kilometrů pod Oblík, k Javoří pile, kolem Tmavého potoka a Roklanského potoka, až je mi zima. Ale tam už to dobře znám, Rybárna a Modrava na dosah. V táboře rozbaluji bivak a nechávám sušit, jsou tam i známí z předešlého tábora, je pozdní odpoledne, vše je v mžiku suché, mezitím dávám v Pivovaru borůvkové knedlíky a pivo a tankuji vodu. V noci zase sprchne...

(Po, 23.7.) ...ale ráno svítí slunko, nespěchám, koupu se v ledové vodě a čekám, až se vše vysuší. Mezitím zajdu do Modravy na polévku, je to bída, to co má být otevřeno je ještě zavřeno, nikde nic, ale nakonec přecijen, kulajda, i když mohla být i lepší. Vracím se do tábora, balím věci a jedu na Antýgl. Tady to znám z loňska, krásné rovinky, pak to beru přes kopec Hakešickou cestou, Pod Oblík a k Tříjezerní slati, nejkrásnější slatě, jsem zde již potřetí ale pořád je to úchvatné, pak krátkou strmou spojkou frčím k Rybárně, opět trotli s nepřivázanými čokly, už je tu přelidněno. V Modravě něco sním, kupuji náhradní baterie, začíná bouřit, ale jedu podél Modravského potoka k pramenu Vltavy, to již prší a tak se vracím do Modravy. Nakonec, mám kde přespat, ale záhy bouřka končí a praží slunko až je horko, jedu zpátky, zkratkami kolem Ptačí a Černohorské nádrže, zde již zase kape, blíží se bouřka, mám ještě dva kiláky a konečně z kopce již za deště přijíždím k Pramenu Vltavy pod přístřešek. Nastává hodinový slejvák a pak prší skoro celou noc. Je zde ticho, zůstal jsem sám, ale jsem celkem v suchu.

(Út, 24.7.) Ráno tankuji vodu přímo z pramene, jedu přes Bučinu na Knížecí pláně, zde chci dát teplou polévku, ale ještě neotvírají, jedu do Borové Lady, tam nikde nevaří a tak měním plány, jedu do Kvildy, kam jsem měl jet až zítra; tam si dám dobrou porci polévky v pekárně, jedu na Jezerní slať - zde není nic k vidění, vyjíždím Horskou Kvildu a usazuji se v lese, nacházím plno borůvek a také lištičky, na mém již známém místě. To mi už nedá a sbírám je, rozkládám na pařezy a budu je dosušovat po zbytek cesty. Taky nakládám do octa, co si vezu už tři dny z domu. Relaxuji, spřádám další plány a rozhoduji se že zde budu ještě jeden den. K večeru sjíždím do Kvildy, dávám v pivovaru dobrou večeři s řízným pivem a jdu přespat do Bučiny. Tam jsem rychle, však kopce už od Poledníka ustoupily. Zde opravdu bučí krávy, jsou metr od tábora a taky tak smrdí :)) Jsou zde opět nějací známí, je zde vůbec plno, asi deset stanů, dáváme řeč, pak se jdu koupat na hraniční potok. Ještě si zapisuji události. V noci zase prší.

(St,25.7.) Další den ráno už neprší, ale je mokro a zima, už ani nevím kolikátého je, sjíždím opět do Kvildy na teplou polévku, mají velké porce a chutné pečivo. Pak konečně sjíždím i z kopce do Borové Lady, tam jedu okolo Chalupské slati, pramene Volyňky, kde beru čistou vodu, a Nového světa, tam nenacházím to, co jsem hledal, přijíždím zpět do Borové, tam nevím, kde se dá slušně najíst, jedu tedy do Horní Vltavice do kempu. Dnes tedy pořád z kopce nebo po rovině, to se mi líbí. Ale je cítit, že už nejsem tak vysoko, slunce praží a je už velmi horko. V kempu postavím stan, jdu do dědiny, jediný obchod za chvíli zavírá, nemají nic, prodavačka mi prodává své tři rohlíky a v kempu si dám pivo. Jsem unaven, v kempu zůstanu dvě noci a pak se uvidí. Uvažuju, že pak večer sednu na cyklobus do ČB. V noci jako obvykle prší.

(Čt,26.6.) Další den hned jdu rychle do obchodu, kupuji skoro poslední kousky pečiva, ale salámy mají dobré a tak mám jídlo na dva dny, taky pár rajčat, paprik a broskví. Pak jedu pod Boubín a do Lenory, ale je už teplo a jsem rád, že nemusím tahat všechny bágly a jedu si nalehko. K večeru sbírám borůvky do láhve, pak spustí liják, sotva přiběhnu pod střechu očerstvení. Dám si pivečko a počkám, až přestane. Ve stanu je ale sucho, už jsem to vykoumal. V noci zase mírně zkáplo, ale zítra nikam nespěchám, sbalím se až v poledne.

(Pá, 27.7.) Ráno lenoším a v poledne mám sbaleno. Měním plány, jedu do Stožce, tam přespím a hned ráno sednu na vlak do ČB. Jedu tedy již převážně z kopce, Lenora, Soumarský most, České žleby, Stožec... Tam jsem v pět hodin a rozhodnu se jet ještě dál do Nové pece... v Černém kříži chci vyjet na Plešné jezero a tam eventuálně přespat, ale je tam závora a zákaz vjezdu, jedu tedy do té Pece. Je to posledních 15 km po úžasné rovince, bruslařské asfaltce, mezi horama, údolím vedle Vltavy a železnice. Je zde rušno, plno pěších, cyklistů a hezkých bruslařek :)) Dvě dokonce ošetřuji po pádu, že... v Nové Peci, což je začátek Lipna, zakotvím v kempu, koupu se v teplé Vltavě, dávám jídlo a jdu pozorovat zatmění Měsíce. Pěkná podívaná, ale ješte než vyleze ze stínu, blíží se bouřka a spěchám do stanu. Lije jako z konve, prší celou noc...

(So, 28.7.) Poslední den expedice, je sobota, čeká mě již jen cesta domů. Balím mokrý stan, jdu na dobrou polévku, v devět mi jede osobáček, ve 12 jsem v ČB, tam si dám oběd někde v centru - UHO a nějaký blivajs, to mě teda budějčáci zklamali- a ve 14 mi jede vlak Okříšky/ Znojmo, jede to kupodivu načas, večer jsem doma. Dávám vše sušit a prát, je zde teplo jak sviňa, nedá se spát.. zlatá Šumava!
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 212 zobrazení
  • 2
  • 00
pgnext
Letošní červencové svátky skýtaly 4 dni volna a tak jsme je využili ke krátké dovolené v Jižních Čechách.
Po peripetiích s ubytováním jsme nakonec již v únoru zvolili nám již znám penzion U černého čápa v Horní Lhotě. Bylo to pravda trochu dál od Třeboně, než jsme zamýšleli, ale volba byla nakonec dobrá. V penzionu byla rodinná atmosféra a pan majitel se staral o nás jako o vlastní. I když mu nahodile přijíždějící hosté hřímali, že má otevřeno jen pro ubytované. Sám jsem se tomu divil. Nicméně se začly dít neuvěřitelné věci. Začlo to už doma, kdy Jiřka zapomněla klíč od nosičů a musel jsem vynaložit všechen svůj um, abych je odemkl bez poškození. Po příchodu na místo pak suše konstatovala, že nechala doma mobil. My již víme, že hodně lidí to má jako pupeční šnůru a musí být online, bez toho nejdou ani na záchod, co kdyby náhodou... já jsem měl zase radost, že nebude furt čučet do přístroje a bude se mi o to víc věnovat:)) Nu což, svůj mobil mám a foťák taky, takže pro mne žádný problém. A zde, hned jak jsem vstoupil do pokoje, rupla pode mnou postel. Propadl jsem se až na zem. Zavolali jsme personál a našli příčinu. Stát se to o půlnoci, nevím, jak by se hosté tvářili..:))
Ale počasí nám přálo, trochu jsme pojedli z domácích zásob a ještě týž den jsme vyrazili na kolech podél Nežárky, jakože do Nežárky. Přijeli jsme do pěkného města a kochali se zámkem, obchůdky i památkami. Dokonce jsem zdokumentoval památnou tabuli cosik o 15 poledníku. No dobrá, Nežárka je docela hezké město, libovali jsme si. Jen to muzeum Destinové bude asi někde bokem.
Večer jsme plánovali výlet autem do Hluboké. Ale nějak mi neštymovaly souřadnice z GPS s mapou. Označil jsem to za Bermudský trojúhelník, kdy my jsme na východ od Nežárky a ukazuje mi to ještě míň než 15. poledník, který jsem přeci měřil! Jiřka mě přesvědčovala, že asi je to správně. Svatá prostoto! Ale byl jsem již unavený, něco jsme pojedli, postel byla opravená a tak jsem tento problém dnes nevyřešil.
Nicméně, jak jsme přijeli do Hluboké, tak se zas projevili ony negativní vlny. Jak tak vesele fotím a pózujeme, jsem si najednou všiml, že mi foťák hlásí nepřítomnost karty. Kouknu dovnitř a zela po ní díra. Samozřejmě jsem ji nechal u Čápa v noťasi, jak jsme si večer prohlíželi fotky. Smíchy jsme málem pukli, neboť toto není již náhoda! Neztratil jsem ale duchapřítomnost, sešli jsme do města a v informacích měli na prodej mou kýženou kartičku. Ale bez redukce. Nakonec se slečně sželelo zapomětlivého poutníka a za mírný bakšiš mi prodala svou vlastní redukci. Tak jsme šli na oběd do rybárny, a pak, když už jsme tedy jednou za život tady, jsme opět prošli celý zámek i zahradu a pořádně to zdokumentovali.
Po cestě zpátky jsme autem vjeli do Nežárky, abychom se podívali na ten zámek s muzeem Emy Destinové, který jsme včera nenašli. Byl zamčený, a tak jsme se zde již nezdržovali. Po návratu k Čápovi jsem večer ještě vyrazil na kole pro oplatky opět do té pomyslné Nežárky, koupil jsem je, ale tentokrát jsem zašel do informací, protože mi v hlavě ten červík furt vrtal. Pán mi dal mapu města a rázem bylo vše jasné. Z Nežárky se vyklubal Jindřichův Hradec, souřadnice najednou seděly jak mají, Země se tedy točí opět správným směrem, východ je tam, kde je východ... Teď ještě, zda to mám říct Jiřce, a nebo mám zachovat dekórum ostříleného navigátora...
Na třetí den jsme vyrazili kolama do Třeboně. Teď už jsem měl i koupenou dobrou mapu a trasu jsem si dopředu prostudoval, teď už opravdu přes pravou Nežárku... takže se nic mimořádného nestalo. Dojeli jsme do Třeboně, pojedli borůvkový knedlík, na který jsem se rok těšil. Prošli také město a kousek kolem rybníku Svět. Pak jsme zvolili trochu jinou cestu, bylo to již náročné, slunko pražilo, komáři štípali, ale jeli jsme správně, i když jsme několikrát byli na pochybách, kde jsme. Jiřka mě málem zviklala, navrhovala různé zkratky, ale tentokrát jsem se nedal a udělal jsem dobře. V polích se najednou objevil úsek, který nám byl povědomý z rána a to už jsme měli "domů" jen kousek. Dobrý gulášek od pana domácího jsem snědl na dva hlty a po pivečku se taky jen zaprášilo :))
Poslední den jsme po bohaté snídani sbalili věci, důstojně se rozloučili, naložili kola a jeli domů. Po cestě jsme ještě shlédli Novou Bystřici, Slavonice a Klášter. Na Dačice a Jemnici už jsme neměli chuť, tak zase příště.
Byl to vydařený výlet, s excelentními zážitky.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 59 zobrazení
  • 1
  • 00
ivan63
  • 22.8.2018
  • 29 zobrazení
  • 1
  • 00
ivan63
  • 10.7.2018
  • 40 zobrazení
  • 1
  • 00
kubikvet
Výsledky, čas dojezdu je v sekci archiv: www.charvatcane.cz
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červen 2018
  • 70 zobrazení
  • 1
  • 11
ivan63
Wokrshop Fotíma akt v Břeclavi
https://www.facebook.com/workshopRobertVano/
více  Zavřít popis alba 
  • 9.4.2017
  • 1 657 zobrazení
  • 6
  • 00
pgnext
Tož,

na tuto skvělou akci, "Chuck Norris Bridge open" -cyklo/event D.N.V., kterou jsem připravil spolu s bratislavskými cyklisty a geocachery, jsem se vypravil samozřejmě po vlastní ose. Nejdřív jen k samotnému mostu, na poslední chvíli jsem ale přehodnotil plány a zúčastnil jsem se neoficiálního pelotónu již z Bratislavy, což předpokládalo vyrazit ve 3 hodiny ráno. Povedlo se, a tak jsem si užíval chladné noci, paradoxně asi nejlepšího počasí v tento den.. Nejkratší cesta po hlavní silnici byla ve tmě jediná možná, zato mi přinesla úsporu skoro 10 km a tak jsem stíhal docela dobře, v Zohoru bylo 60km/ 6:00 SELČ, v Devínskom jazere byla již delší pauza, zmírnil jsem tempo a konečně jsem přejížděl Lafranconi a záhy kotvil pod Starým mostem, abych se mohl setkat s 50 cyklisty organizovaných terazky již mým kamarádem Lacom. Vyrazili jsme za šíleného tempa a za ještě horšího počasí, přes Hainburg a.d. D., Wolfstahl, Schlosshof k místu činu. Nepřítel nás z této strany nečekal a tak nestačil ani připravit závory, tak proslulé na slovenské straně. Náš pelotón tak otevřel most ještě před jeho otevřením, čímž jsme vypálili rybník přestřihávačům pásek, kteří si přišli ohřát svou předvolební polívčičku :)) Dokonce nás nezaregistrovala ani samotná Markíza! Pak jsme ještě měli čas vrátit se na Schlosshof, a zase zpátky. To již po několikátém promoknutí a vysušení začlo nadobro pršet a tak se ofiko akce omezila na chaotický úprk. Pak se počasí trochu umoudřilo, ale já už jsem opustil program BSK a přešel na soukromou akci, čili jsem očekával příjezd bratislavské tlupy v zastoupení Kvetky; tentokrát se ostatní válí u moře, což je neprůstřelné alibi, páč jinak by stejně nepřišli; po kafee jsme se jali projet cestu zpět přes rakouskou stranu, konečně již s větrem v zádech, zato též s deštěm, který nás dostihl v Petržalce. To jsme ale byli již doma, po krátkém odpočinku jsme ještě vyrazili na druhou stranu města k místu mého noclehu... dnes 177, místy dost krutých km.

Druhý den byl program předepsán v Rajce, Peťo vyhlásil všeobecný relax, prý bude rybaření, které opět nebylo, zato jsme si udělali okruh do Dunakiliti na kúrii Pogány, takto diamantového bosse, miliardáře, kde je nyní hlavní bratislavský golfový klub, a pak že kdo se tu roztahuje :). Celodenní relax byl zakončen svižní večerní jízdou do Blavy. I dnes se najelo docela slušných 75 km.

Pondělí ráno mě čekala již obligátní cesta domů, vyrazil jsem ve 4 ráno, to byla všude mlha a zima, pak vykouklo sluníčko, ale pořád bylo 6°C. Pak to šlo již rychle nahoru, za hodinu bylo již 12° a konečně mi rozmrzly všechny údy :)). Samozřejmě jsem v Záhorské opět bloudil a lepší to nebylo ani v další prdeli světa, Suchohradě, páč tam zase zmizely, asi hliníkové, značky. Pak už to celkem šlo, chtěl jsem se vyhnout rozbité Rudavě, opět marně, ale alespoň již bylo teplíčko. K poledni již bylo 30°, ale to jsem se již blížil k domovu. Tempo raději uvádět nebudu, bylo to nekonečné včetně škubání jablek a švestek po cestě. Dnes tato cesta vyšla přesně podle plánu, čili 105 km. Za srpen tedy prozatím přes 620km, celkově překračuji 3700 a jedu dál... Nyní si tedy předepisuji naprosto oddechový týden, s víkendovým flákáním někde na chatě. Tož, tak!

Pozn. 1: Most byl v provozu již začátkem léta,chodilo se po něm, ale oficiální otevření se stále odkládalo, čekalo se na nějaké volby v Rakousku, aby papaláši měli politické body- ale furt lepší, jakoby ho otevřeli nedostavěný)

Pozn.2: K názvu mostu- prý se nemohli deset let domluvit na názvu, a tak hejtman řekl, že se bude jmenovat podle toho, jak rozhodnou lidi. Ale že se nic nedělo s hlasováním ani se stavbou, tak někdo vyhlásil na nějakém fóru toto hlasování, a tak vyhrál název Chuck Norris a k tomu různé vtípky. . Tento název byl svého času vyznačen i na OSM mapách. Teprve před dokončením mostu vrchnost uznala, že plebejcům dali moc velkou důvěru a vymysleli název Most Slobody.. 23. let po "revoluci" :)
více  Zavřít popis alba 
  • 11.8.2012
  • 47 zobrazení
  • 1
  • 00
ivan63
  • 6.7.2016
  • 67 zobrazení
  • 3
  • 00
ivan63
2 komentáře
  • 31.5.2014
  • 63 zobrazení
  • 2
  • 22
999lada
  • 332 zobrazení
  • 1
  • 00
martac
více  Zavřít popis alba 
64 komentářů
  • 6.2.2010
  • 17 583 zobrazení
  • 29
  • 6464
kacacka
  • 29.6.2008
  • 264 zobrazení
  • 2
  • 00
kacacka
  • 24.5.2008
  • 290 zobrazení
  • 1
  • 00
rrada
  • 25.9.2007
  • 92 zobrazení
  • 1
  • 00
marmy
Manzelstvi je "pry" krasna vec. Jen nekdy "pry" to neni k vydrzeni. Tak Vam prejeme, aby Vam to vydrzelo hodne dlouho.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 22.9.2007
  • 217 zobrazení
  • 1
  • 00
martac
autor fotografií neznámý
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2007
  • 5 825 zobrazení
  • 12
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

reklama